den nultý

Zdravím vás případní návštěvníci mého hubnoucího blogu :).

Něco málo o mně

Jsem jednadvacetiletá studentka antropologie, která se zajímá o literaturu, filmy, konspirační teorie a módu a ráda posedává po barech s kamarády. V tom posledním je kámen úrazu. Jídlo sice miluju, ale dokážu se alespoň jakštakš ovládat, ale ten zatracenej alkohol (A zatraceným alkoholem nemyslím dvě skleničky za týden. Tím myslím alespoň jedno totální se vylití panáky týdně a několik odpoledno-večerních dýchánku klidně s 5-6 pivy)... Taky předesílám, že jsem kuřačka, nesportuju a občas si dám i brčko. Prostě mám nejhorší možný životní styl, jaký může mladá holka, co chce být štíhlá jako proutek, mít. 

Jak jsem se "vypracovala" na pašíka

Problémy s váhou jsem měla už od malička, ale do takových jedenácti let se to bez problémů dalo svádět na dětskou baculatost a do takových 16 na pubertální zakulacování. A hlavně se nejednalo o nic hrozného; hranici nadváhy jsem až do dvaceti nikdy nepřekročila. 

Když mi bylo 19 byla jsem v krizi na všech frontách. Rozchod s přítelem, onemocněl mi táta, pár měsíců do maturity... Mizerné období a já žal topila v panácích rumu. Navíc jsem po rozchodu s přítelem dva měsíce nemohla pozřít ani sousto a za těch pár týdnů mi váha klesla ze 74 kg na 62. A upřímně... 12 kilo zhubnout za dva měsíce a ještě tím způsobem, že člověk nejí a jenom chlastá... to je jasné, že to nemůže dopadnou dobře. Během následujícího roku se mi všech 12 kilo vrátilo a další čtyři se přidala jako "příjemný" bonus (viz. fotka). 

Proč hubnu

Žádné zdravotní problémy spojené s váhou se mi zatím díkybohu neobjevily, ale začínám mít kvůli tomu problémy psychické. Bývalí kamarádi ze střední si ze mě permanentně dělají legraci a podkopávají moje sebevědomí, přítel mi vždycky něžně říkával buřtíku, koblížku, slůňátko a podobně a otec  je na mě suverénně hnusný a vyčítá mi pomalu i blbé jablko. Takže v první řadě chci, aby tohle buzerování přestalo. Dalším důvodem je fakt, že se mi prostě nelíbí velikost 40/42 na visačkách od oblečení. Člověk si řekne "a hele... to jsou pěkné šaty", podívá se na cedulku, zjistí, že se jedná o 36, poprosí prodavačku o svojí velikost... a dostane stan. A to ještě k tomu v tom lepším případě, protože leckde ani tyhle velikosti nemají. A v neposlední řadě bych si ráda zlepšila fyzičku, protože zadýchat se pokaždé, když vyjdu dvě patra, je docela trapné. Nevím, jestli budu s menší velikostí oblečení šťastnější, ale za pokus mi to stojí :). 

A jak na tom jsem tedy teď

výška - 175 cm

váha - 78,5 kg

prsa - 103 cm

pas - 82 cm (ale netuším, jestli jsem se měřila na správném místě...)

boky - 103 cm

stehno - 61 cm

ruka - 29 cm

krk - 33 cm

A jaký je můj cíl...

Ráda bych se dopracovala k 70 kg. To je moje první meta, které bych chtěla dosáhnout do Nového roku. A pak dál a dál až k mým vysněným 60 kg. Ale to je ještě dlouhá cesta :).

Takže zítra začínám. Dnes jsem se naposledy jedla tak, jak mám chuť (ke snídani volská oka, k obědu tousty s kozím sýrem a na večeři jdeme s našima do nějaké japonské restaurace) a od zítřka zdravá strava a pravidelný pohyb. Ráda bych každý den jezdila alespoň 20 minut na rotopedu, udělala 50 sedů lehů a dvakrát týdně si šla zaplavat. Víc toho po mně nikdo chtít nemůže, protože jsem líné prase a potrvá dlouho, než se to změní :). Držte mi palce, abych dosáhla svého a budu ráda, když napíšete komentář nebo necháte odkaz na svůj blog. Protože ve více se to lépe táhne.

Mějte se pěkně,

Lilith